Poděkování Ondřeji Tučkovi (in memoriam), producentovi snímku, bez kterého by Zabíjení draka nevzniklo

Ondra Tuček byl průvodcem mého „britského období“ v první polovině desátých let, kdy jsme spolu natáčeli reportáže z Londýna pro pořady České televize. (Objektiv, Kultura s Dvojkou).

 

Poté, co udělal zkoušky na pražskou FAMU, ale nebyl přijat z politických důvodů, Ondřej ukázal komunistickému režimu záda a v roce 1980 našel útočiště právě v britské metropoli.

 

Přes angličtinu tam vystudoval hispanistiku (!), zajímal se o kulturu, politiku, fotbal, o vše lidské. Mimo jiné pracoval i jako redaktor české sekce BBC. Naše debaty o rockové hudbě, umění, filmu a světovém dění nad pintou v londýnských pubech, nebraly konce.

 

Pak jsme šli každý svou cestou a já pracoval s jinými skvělými profesionály. Až asi po sedmi letech,
1. března 2022, mi nečekaně přišel od Ondřeje email. Typicky, bez nějakých kudrlinek psal:
„Ahoj Václave, mám dvě kamery, auto a nějaký prachy, jedeme na Ukrajinu natočit dokument!“

 

Já jsem takovou kuráž, odjet doprostřed válečného konfliktu, neměl, ale můj nápad, jehož výsledkem je dokument Zabíjení draka, Ondřeje nadchl. Do filmu přinesl nejen svoje kameramanské umění a cit pro divadlo, ale celý projekt také zafinancoval z vlastních prostředků!

 

Bohužel, asi dva týdny před dokončením Ondra náhle zemřel. Bylo mu 65 let. Doteď je pro mě těžké tento fakt přijmout. Veškerých producentských povinností se naštěstí ujal Ondřejův synovec Mikoláš
a Zabíjení draka tak mohlo spatřit plátna kin.

Děkuji oběma!

 

Václav Müller